3x inspirace Anety Hastíkové

Máme pro vás další #autorskouinspiraci, tentokrát od Anety Hastíkové, které nedávno vyšla pohádková fantasy Druhá tvář.

Kapitola 1, str. 19

Poté závěs zavlál s tím, jak Ivan letmým pohybem otevřel okno. À deux bras a demi-plié, plný dosed za toaletní stolek – teď!

Ivan pobaveně pohlédl na sošku baleríny, kterou měl na stolku u postele. Stála na jedné noze v nadýchané bílé sukýnce. „Leno, Leno, kéž bys to svedla tak dobře jako já,hm?“ promluvil k němé tváři, jež mu od dětství dělala společnost.

Hudba je asi to nejzásadnější v mém životě. Naplňuje mne v každém svém tónu, žánru, znění a spouští mou fantazii. Druhá tvář je inspirována mým nejoblíbenějším skladatelem vážné hudby – Petrem Iljičem Čajkovským a jeho Louskáčkem. Tato melodie mě poprvé přivedla na námět ke knize. Můj aktuální playlist k Druhé tváři obsahuje 142 skladeb, tedy trvá něco málo přes 7 hodin. Přesto patří k mým nejkratším…

Kapitola 7, str. 106

„Já vím, mám ráda báje a pověsti a tuhle jsem v tomhle znění nečetla. O babě Jaze se u nás traduje, že jedla zbloudilé děti nebo co,“ vysvětlila mu Astrid.

Ivan měl knížku nejslavnější perníkářky rád. Mezi vtipně popsanými recepty na medové pochoutky se baba Jaga zmiňovala o strastech, které ji v opuštěné chaloupce uprostřed lesů potkávaly.

Mám moc ráda, když mohu použít klasickou pohádku – proč by ji vlastně nemohly znát postavy z fantasy světa, který má své knihovny a zvídavé čtenáře. Jelikož jsem sama velkým ctitelem a milovníkem klasických i méně známých pohádek, velmi ráda se k nim vracím, často i k jejich úplně základnímu znění.

Kapitola 8, str. 122

Človíček se krčil u stěny, zpod kápě mu vykukovala výrazná kukadla, jinak z jeho tváře nebylo vidět nic. Držel se za zraněnou ruku, hubené nožky zkroucené pod sebou, prostý plášť ještě více potrhaný. Byl opravdu maličký, vypadal jako skřítek.

„Nevyčítám ti to,“ pošeptal Ivan. „Byl jsi pořád se mnou, celé ty roky, vlastně jsem ti za to chtěl poděkovat, za to, jak jsi mě už třikrát zachránil.“ Človíček si poposedl blíž a v očích se mu objevila radost.

Človíček je zvláštní stvoření, které působí křehce a zranitelně, přitom má ohromnou magickou moc. Skrývá také mnohá tajemství. Je to velmi zvláštní, ale inspirovala mě k němu pohádka – Sněhurka a jak to bylo dál. Není to úplně známý animáč, přesto jsem ho jako holka viděla asi milionkrát. A v něm je stvoření, které je človíčkovi nesmírně podobné (dokonce jsem jej ilustrátorovi knihy poslala jako inspiraci). Byla jen otázka času, než se objeví v mém vlastním vyprávění.